Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto EP jsem dlouho odsouval a teď rozhodně vidím a slyším, jaká to byla chyba. Jedna z nejlepších věcí, co se na Slovensku za poslední dobu urodila. Technickou smršť, ve které se kombinuje djent a death metal mají na bedrech už protřelé figury ze scény. Díky tomu nahrávka netrpí dětskými nemocemi, nahraná je více než solidně a je znát, že ji nežene kupředu touha stát se světovou djentovou hvězdou, ale čirá radost z toho skládat extrémní technickou hudbu s rytmickými motáky. Zapomeňte na veškeré novodobé djentové plochosti, kterých je všude plno. Nečekejte rychlokvašky, poctivé deathmetalové kořeny protagonistů (GOD DEFAMER, DISCONCRETE, …) jsou více než znát.
Základ tvoří nepravidelné riffovačky nekompromisně posazené na kopák, ze kterého občas létají integrály. Nad tím se staví vše ostatní. Cinkavé vyhrávky, mlhavé kytarové plochy, nervózní brnkání, ale hlavně mešugoidní matematický groove, který vše lepí dohromady. Melodičtější vokály bych oželel, ty extrémní jsou na jedničku. Michal Kolejak na tomto EP udělal dobrou práci. Už se těším na plnohodnotnou desku, v rámci žánru naprostá slovenská špička a výtečně a poctivě odvedené řemeslo.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.